Vědomí NENÍ „princip uvědomovací“ ega či Já, ale PRVOTNÍ PRINCIP všeho, co je a může být

Jiří Krutina

Kritický komentář k článku:

https://www.pratelejirihovacka.cz/clanky/nauka—praxe/vedomi-je-princip-uvedomovaci.html

Spisovatel Jiří Vacek, vydávající své deformované vnímání skutečnosti, vlivem dlouhodobě pěstované disociace od těla, za „poznání božského Já“, tvrdí, že „vědomí“ je něco, co patří našemu egu (já), tedy, že jde o pouhou schopnost být si vědom.

Ano, to je vrozeností vědomí jako takového a je nám vědomím také zprostředkována, nicméně vědomí samo je více než schopnost být si vědom, která je propůjčena egu (já), ale jde o PRVOTNÍ PRINCIP všeho jako takový. To je základní charakteristika vědomí jako takového.

Jiří Vacek o vědomí v jeho definici jako princip uvědomovací tvrdí, že si může být vědomo:

1)     Sebe

2)     Stvořených předmětů

Jakého „Sebe“ si má či může být vědomí vědomo? A není podstatou a povahou vědomí, že je právě vědomím? Copak vědomí potřebuje nějaké „sebe“, nějaké další já, aby bylo vědomím? Vědomí jest naše prožívající já – chceme-li pravé či skutečné vědomí-já od všech pouze prožívaných a uvědomovaných já (ego).

Ano, vědomí si může být vědomé mnoha různých prožívaných já, ale nikoliv „Sebe“, protože ono samo je tím, co dává každému já vědomou přítomnost – nikoliv opačně, jak je řečeno v nauce Jiřího Vacka. Vědomí není závislé na žádném já ani Já, současně každé já či Já je vědomím. Můžeme hovořit o vztahu prožívaných já (egu) a prožívajícím Já, kterým není žádné z pouze uvědomovaných já, ale cítící pole vědomí samého všech prožívaných já, tedy vědomí samé.

O jakých „stvořených předmětech“ se hovoří? Jde o smyslové zkušenosti věcí kolem nás, myšlenek, emocí, pocitů? A to je něco jako „stvořené předměty“? To nevidíš kolem sebe vědomí v jeho nesčetných kvalitách, podobách a formách? Není tomu tak, že stále vidíš jenom „stvořené předměty“ protože vše vnímáš z disociovaného ega – které zaměňuješ za tvou realizaci „božského Já“?

Proto také zřejmě hlásáš, že vědomí patří nějakému já a že je jedna jediná nějaká fixní identita „božského Já“, které máme dosáhnout.

Vědomí jako skutečný PRINCIP, který lze přímo prožívat a poznávat v jeho nesčetných kvalitách (POLE, PROSTOR, DECH, INTENZITA, CITOVOST, SVĚTLO, ZVUKY, TĚLA, atd.) a nikoliv jenom mentální konstrukt, který nám umožňuje pouze být si vědom nás samých a věcích ,jak uvádí Jiří Vacek. Základní zkušenostní trojjediná pravda přímé zkušenosti a prožívání vědomí jako našeho Já, říká:

  1.   Vědomí je prvotní podmínka všeho, co je a může být – prvotní POLE      a ZDROJ;
  2.   Vědomí je vše, co je a může být ve všech svých podobách;
  3.   Vše, co je a může být – všechny podoby aktuálního i potenciálního bytí je vždy unikátní pole vědomí v tomto vědomí.

Skutečnost, že vědomí je vědomé a propůjčuje nám schopnost být si vědom věcí uvědomovaných, je VROZENOSTÍ vědomí jako takového – nic, co by čekalo, zda se „uvědomí“.

Dalším blábolem je ona údajná „dvojnost“ a „nedvojnost“. Proč by mělo být vědomí věcí uvědomovaných kolem nás nebo v nitru nás nějakou „dvojností“??? Ano pokud zaměňujeme vědomí za disociované ego (v učení Jiřího Vacka ono „božské Já“), tak zde máme zákonitě dvojnost.

Kategorie „dvojnost“ a „nedvojnost“ je výsledkem mentálního pohledu pocházející z védanty. Vědomí naopak je neoddělitelná dvojnost (paramadvaita) dvou základních aspektů vědomí-bytí (Šiva/Muž) a bytí-vědomí(Šakti/Žena), tedy jakékoliv koncepty “dualita – nedualita” se vědomí nedotýkají.

Další nepochopení takového „vědomí“ patřícího egu spočívá v onom “binkání se” mezi aspekty vědomí a bytí, které Jiří Vacek volně směšuje, aniž by pochopil jejich skutečný metafyzický vztah, který se právě manifestuje skrze vědomí našeho fyzického tělesného bytí jako celku, o které Jiří Vacek učí, že jím nejsme, máme se od něj rozlišit a dokonce, že fyzické tělo je “pád od Boha”.

Vědomí si nemusí uvědomovat, že je – ono je prvotní princip, jež je naopak podmínkou existence všeho, co je a může být, ted yi toho, kdo si je  a může být čehokoliv vědom. Ono je právě tím prvotním principem všeho – což je právě skutečný výraz spirituální nauky a nikoliv výraz „sebe si vědomého já”, neboli ega.

Cesta autentického poznání a tedy džňány/gnoźe je primárně o rozpoznání vědomí jako prvotního principu všeho, který není jenom schopností uvědomovací a našich já, ale je primárně mateřským ZDROJEM všech já a těl věcí i bytostí a jejich světů. Současně každé já a všechny těla věcí a bytostí jsou unikátní podoby-formy bytí tohoto vědomí a v něm spočívajících nesčetných KVALIT a POTENCIALIT forem a podob bytí, které jsou ohraničenými „těly“ vědomí a jeho kvalit, které ztělesňují. Tohle zdůrazněme je pouhý komentář žité zkušenostní filosofie vědomí, žádná abstrakce či konstrukce.

Odstraňovat a dekonstruovat nevědomá přesvědčení ohledně základních aspektů skutečnosti je začátek cesty sebepoznání. Zavádět a klamat proto hledající ohledně samotné povahy vědomí není projev duchovní zralosti, ale nevědomé nedospělosti, kterou Jiří Vacek už recykluje skoro přes 60 let.