Slunovratové BláBOLENÍ o Já, těle, individualitě a egu

Jiří Krutina

Jiří Vacek, jak je známo, proklamuje sebe jako duchovního učitele a realizátora jakéhosi blíže neurčeného božského Já. Tvrdí o sobě, že je božským Já, a že není tzv. hmotným tělem, které je, podle jeho učení, projevem odpadnutí od Boha.

Tato nauka se v praktickém životě uplatňuje ale tak, že takové božské Já, které není tělem, se bojí i podat ruku se svými příbuznými, prý kvůli infekci. Tedy jako evidentní projev materialistických přesvědčení zažraných až do těla, kterým ale Jiří Vacek podle svého učení není. Jiří Vacek sám druhé bytosti tedy zřejmě nazírá podle sebe – tedy jako hmotná těla, kterými přitom říká, že nejsou – ale přitom se štítí si podat ruku se svou rodinou na vánoční svátky. Tělo navíc, podle jeho učení, je zmrzlá šakti odpadnutá do Boha, tak se to dá pochopit. Velmi dobře to ladí s oficiálními materialistickými stanovisky. I to je řečí celého učení Jiřího Vacka.

Byl jsem upozorněn na článek Ego a individualita (https://www.pratelejirihovacka.cz/clanky/nauka—praxe/ego-a-individualita.html) s mnoha otázkami v souvislosti s tím, co učíme jako Životní praxi vědomí.

Individualita je jedinec, který přijal určitý tvar. Tím se odloučil, rozlišil od beztvarého Božského základu a stal se jeho projevem.Tím vzniká současně i nepravé Já, vědomí Já jsem tělem a myslí. Používaný název pro toto nepravé Já je ego. Individualita a ego jsou jedno a totéž, pokud je ztraceno spojení s Bohem.

Proč by měl a kdy k tomu došlo, že jedinec “přijme určitý tvar”? Není už sám jedinec určitým tvarem-vědomí?

Proč by měl tvar tedy tvar-vědomí, neboli ohraničené vědomí být “odloučením” od “beztvarého Božského základu” – který není nic jiného než vědomí samé? 

Nicméně samo božské vědomí je sice beztvaré, ale obsahuje v sobě všechny aktuální i potenciální tvary, podoby, formy vědomí. Proč by projevená těla věcí a bytostí měla být “odloučením”? Z jakého důvodu?

Co to je ono “nepravé Já”, které je současně vědomím myšlenky “já jsem tělem a myslí”? Copak vědomí (koho-čeho?) “já jsem tělem a myslí” je skutečností “já jsem tělem a myslí?

Proč by měl být pro “toto” “používaný název” “ego”? Vždyť ego není nic jiného než “já” – naše aktuálně prožívané já. Nevědomostí je omezovat a ztotožňovat se se svým prožívaným já (egem).

Proč by mělo být to, co označujeme “individualitou” a “egem” “jedno a totéž” a to ať už z jakéhokoliv důvodu? Proč asi bychom používali dvě zcela různá slova, kdyby nevyjadřovala zcela různé aspekty našeho vědomí?

Ego je mechanismus vědomí umožňující nám vztahování, jde o vztahový aspekt vědomí. Jde o naše prožívané já. Nicméně naše pravé Já je samo širší pole vědomí našeho prožívaného já (ega). Nevědomost spočívá v nevědomém ztotožňování se s naším prožívaným já (egem) místo širšího pole vědomí, ve kterém všechny zakoušená či prožívaná já a jejich zkušenosti vyvstávají.

Každá bytost, ať už světec, mudrc, člověk, zvíře, či bytosti bez fyzických těl, je určitou individualitou či česky osobností (koho-čeho?) jediného božského vědomí. Individualita je tělem ve smyslu pole cítícího tělesného vědomí. Individualita je právě tím, co se stále nově individualizuje – aktualizuje jako unikátní součást jediného božského vědomí všeho co je a může být.

Individualita bytosti, ani žádná z jejich identit nezaniká, a to ani dosažením poznání, ani odložením či sundáním fyzického organismu, neboť se jedná o pole cítícího vědomí – tělo nabývající různých forem tělesnosti, ať už fyzických či nefyzických těl.

Říkáme, že mudrci nebo i světci nemají individualitu. To neznamená v tomto případě, že nemají spojení s Bohem, ale že používají určitý stvořený tvar, který žijí společně s Bohem. Proto také nemají ego, ale jejich Já je za jedno s Božím Já.

V neprojevu žádná individualita nemůže existovat, v projevu ano, ale je ve spojení s Bohem a bez ega.

Mudrc má tělo a mysl, neboli individualitu, ale ví, že není ani jimi ani jejich činností neboli je bez ega, nepravého Já.

Jako kdo “říkáme”? Za koho Jiří Vacek hovoří? Jiří Vacek má v dané větě verbálně pravdu, byť tím myslel něco jiného a jeho další vysvětlení to nijak ne-osvětluje. Ano, nikdo, ani světci ani mudrci opravdu nemají individualitu ani těla, oni totiž všechny bytosti, včetně lidí prostě jsou z principu individualitami a svými těly. 

Ale proč by mudrci nebo světci neměli být individualitou nebo tělem, nijak Jiří Vacek ve skutečnosti nevysvětluje. 

Takže prvně nemají individualitu a pak zase nějak tu individualitu mají? Hmm. Opravdu projev vědomého myšlení.

A ten “používaný určitý stvořený tvar” tedy bude asi co Jirko? Nebude to třeba právě ona individualita a tělo?

Ano, mudrci jistě, podobně jako každý jiný, “nemají ego”, neboť se s ním neztotožňují, ale ego – jako mechanismus vědomého vztahování se jako vědomé identity je stále zachován a zahrnut v jejich širším vědomí Já a to u všech vědomých bytostí, ať už jim budeme říkat jakkoliv.

Žádná bytost, jež je právě individualizovaným “dítětem” jediného “božského” vědomí všeho co je a může být, nemůže být “za jedno” s tímto absolutním vědomím, maximálně jej může prožívat ve své individuální zkušenosti jako své já jako jeho vědomá sou-část. Existuje jeden Bůh, ale v něm je nesčetně bohů. Existuje jedno Já, ale v něm je nesčetně já, existuje jedno Tělo, ale v něm je nesčetně těl.

V neprojevu žádná individualita nemůže existovat, v projevu ano, ale je ve spojení s Bohem a bez ega.

O jakém “neprojevu” Jiří Vacek stále hovoří? Žádný “neprojev” ve smyslu “prazdnoty”, “nicoty” nebo nějakého “transcendentna” neexistuje. Ano, vědomí je beztvaré, ale současně doslova těhotné a překypující nesčetně tělesnými podobami, vzory a potencialitami.

Neprojev je slovní mentální koncept, který nijak nevystihuje sféru vědomí. Zřejmě jím Jiří Vacek míní onu “osamělost” a “prázdnotu” svého silně vědomého já.

Jako individuality podobně jako každá jiná bytost, ať už s fyzickými těly nebo ne-fyzickými, vždy zahrnuje jak sféru vědomí aktuálního projevení, tak sféru vědomí potencialit, z kterých se ono projevení stále aktualizuje. Žádný neprojev, kde by nic nebylo, ani individuality je čistě BLÁBOL.

Jak může Jiří Vacek hovořit za nějaké “fiktivní” druhé, že nemají ego?

Kolik asi tak Jiří Vacek skutečně viděl těch mudrců a světců bez ega?

On sám má velmi silně vědomé ego a evidentně se jako já projevuje a navíc toto já rozhodně není vědomím, ale velmi jáčkovsky zaměřeným omezeným necítícím mentálním já. Měl jsem možnost jej vidět a setkat se s ním. O to více se jeví tyto bizarní ničím neopodstatněná tvrzení, vyjma toho, že je tvrdí Jiří Vacek, vydávané za nauku.

Nebo se nám stále snaží Jiří Vacek namluvit, že on nemá ego, on není tělem, ale jakýmsi “božským Já”, ale přitom si celý život stěžuje na své tělo, které podle svých slov cítí, jenom když jej bolí.

Prvně si musíme vůbec promeditovat, co je individualitou, egem, tělem z pohledu vědomí a pak můžeme řešit, jestli něco jako mudrci a světci mají či nemají individualitu nebo mají či nemají ego. Takový šlendrijánský projev nemyšlení se jen tak nevidí. K tomu je ale nutná tichá hluboká meditace, ve které se stáváme živou odpovědí na naše tázání a nikoliv vše znát, vše vědět, protože jsme to či “božské Já”.

Chápu, že připustit si ve svém věku, že prostě “císař je zcela nahý”, a že dosud jsme se ani nezačali správně dotazovat a nestali se odpovědí toho, kým opravdu jsme, a tedy ještě vskutku nezačali ani se základní stezkou jógy a mystiky, tedy očistou a pokáním, ve smyslu změny smýšlení a ukončení klamání “tělem” svých stoupenců, je bolestivé, ale i to je nakonec poslední učitel.

Pak v jednom článku nejprve tvrdíme, že nějací mudrci nemají individualitu, a pak že mají individualitu, ale že současně žádná individualita nemůže existovat v jakémsi “neprojevu”, atd., atd. K čemu jsou takové naprosté nelogismy? To jsi opravdu Jirko ještě nepoznal, že opravdu svými články na sebe plně prozrazuješ, v jakém stavu se nacházíš? Jde o textový povrch tvého vědomí, kterým nelze nic schovat.