Autopatie či auto-PATOLOGIE dnešní doby?

Jiří Krutina

Poznámka

Následující esej se zabývá tvrzeními, výchozími přesvědčeními a předpoklady “nové” alternativní podoby léčení, která se současně odkazuje na “starobylou” moudrost lidstva.

Studie se zabývá tímto “léčením” ve vztahu k základním otázkám toho, co je vědomí, kdo jsme, těla, zdraví a nemoci, které jsou součástí mého dlouhodobého meditativního zkoumání a zájmu.

Jelikož se sám zabývám tím, co dané metody slibují – byť jak si ukážeme s jinými “výsledky” a vycházím ze zcela jiných prvotních zkušeností nás samých, nemocí a světa kolem nás, vyjadřuji se právě z tohoto širšího kontextu, v kterém se nachází i sama autopatie a její stoupenci.

Proto ani není mým cílem jakkoliv rozporovat, ani se vyjadřovat k tomu, co stoupenci tohoto léčitelského učení či náboženství prožívají – k tomu se nelze z principu vyjádřit, ale k tomu, co o svých “zkušenostech” hovoří, neboť to není oddělené od toho, co skutečně zakoušejí praktikanti této metody nezávisle na tom, co si oni sami o tom myslí a jak si své zkušenosti překládají, tedy interpretují ve svá tvrzení.

Úvod k autopatii

Když jsem požádal jednoho z přátel, aby mi pomohl odpovědět na pár otázek spojených s autopatii ze své zkušenosti, či jak jemu konkrétně to pomohlo v jeho životě, dostal jsem pouze odkaz na knihu jeho učitele.

Tak jsem se podíval, co se píše v úvodu této knihy Jiří Čehovský: Autopatická svépomoc:

“Princip autopatie nacházíme v prastaré “moudrosti lidstva”, v buddhistické tradici nebo v indických upanišádách.”

Jak opravdu “princip autopatie” “nacházíme” v těchto tradicích je uvedeno níže. Po důkladném studiu těchto východních tradic za více než 15 let, jsem nic takového jako “principy autopatie” v těchto zdrojích nenašel. Každý se o tom může přesvědčit sám, pokud si dá trochu času. Ale nacházíme v těchto zdrojích, jak si ukážeme, NAOPAK zcela něco jiného, co je v přímém rozporu s tím, co tvrdí dnešní protagonisté o “své” “autopatii”.

“Prána či čhi, je “kreativní informační tok”, který k nám přichází z “Univerza” či “shora” a organizuje naše tělo a mysl”.

Prána či čhi není nic, co by k nám přicházelo z nějakého  “Universa”. Jak se toto “Universum” vlastně chápe? Co je ono “Universum”, z kterého k nám údajně přichází tento “informační tok”?

Prána či čhi není ani “energie”, ani “informační tok”, ale jedna ze základních KVALIT vědomí jako takového. Jde o kvalitu éteričnosti či základní vitální substanciality samotného ryzího vědomí jako takového.

Jde o DECH vědomí, který nese jeho různé kvality a tak IN – FORMUJE, ve smyslu formuje či tvaruje všechny těla věcí a bytostí v jediném oceánu vědomí.

Je zajímavé, že autorům podobných tvrzení nepřijde divné, že v době vzniku zkušenostních konceptů jako “prána” či “čhi” neexistovaly vědecké objektivní teorie, které jsou produktem západního myšlení týkající se “energie” a “informace”, které opět vznikly v určitých specifických oblastech a pohledech na skutečnost a vůbec nesouvisí s původními esoterickými pojmy jako “prána” a “čhi”.

Prána k nám nijak nepřichází, ale je naší vrozenou podstatou, námi samými, to kým stále podstatně jsme, tedy vědomím, či duší, jejíž základní substancialitou je právě DECH vědomí, který tvoří naše skutečné tělo, jeho jednotlivé orgány, buňky, celé prostory v nitru i vně.

Skrze naše vědomí přímého celotělesného prožívání dýchání jako takového rozpoznáváme tuto svou vrozenou podstatu, kterou je doslova a do písmene neomezený oceán blažené vitality dechu spočívající ve vědomí samém.

Přestože se používá starobylý vypůjčený pojem “prána” či “čhi”, jde ve skutečnosti o recyklaci duálního učení o tom, jak k nám nějaká “energie” či “informační tok” přichází z “universa”.

Toto “vysvětlení” je sice “krásně” “srozumitelné”, “logické”, “vědecky zdůvodněné”, ale ve skutečnosti NIC NEŘÍKAJÍCÍ kromě přesvědčení, že tato “energie” či “informační tok” je od nás oddělen a jeho zdrojem je jakési “Universum”, aniž by se řeklo, jak se chápe.

A v jakém smyslu přicházejí tyto “informace” “shora”? Z jakého “shora”, copak my jsme odděleni od nějakého “shora” či “universa”?

Výsledky, které daná “praxe” slibuje jsou neurčitě definována jako: “úleva”, “energie”, “kvalitnější životní pocit”, “zlepšování až mizení zdravotních problémů. To vše nicméně umí přinést i obyčejné setkání s druhým člověkem či placebo efekt.

Autopatie přináší “nástroj zdravotní sebeobrany”, jaký jsme dosud neměli k dispozici.

Autopatie nám umožňuje “obrátit” svůj “negativní vývoj” a sestup do stále vážnějších stavů.

A my sami, naše tělo, které samo o sobě “funguje” zcela v pořádku, pokud samozřejmě nechováme přesvědčení a myšlení v rozporu se skutečností toho, co je tělo, identita, vědomí, apod., potřebujeme ještě jakousi další “sebeobranu” – před čím?

Není tento výchozí postoj jenom přesvědčením, že my sami, to kdo jsme, jsme stále v ohrožení nějakých nemocí, obtíží, proti kterým se musíme bránit a tak je léčit? Ano, pak tyto potíže také máme  také si je “léčíme”, to jistě. Tedy v tomto smyslu určitě “autopatie” zcela reálně auto-maticky “funguje” – o tom nemůže být pochyb.

Takže autopatie rozlišuje negativní a pozitivní vývoj a prožívání – jinými slovy opět klasická duální projekce ega a jeho prožívání na negativní – pozitivní, či sestup – vzestup.

Nicméně učení upanišád a tantrického buddhismu rozhodně o nějaké dualitě pozitivních a negativních stavů a prožitku nehovoří – to je až náš západní koncept a s tím spojená přesvědčení a nastavení k životu a prožívání.

Dále je otázkou, co by mělo být na “vážnějších” stavech negativního? To nemají dost dobrý důvod, proč se naše duše skrze tělo takto projevuje?

Pro vlastní praxi a léčení druhých se doporučuje kniha, kde jsou uvedeny podobné případy. Lze opravdu najít “stejný případ” individuálního konkrétního v nějakým souboru “případových studií”?

A je oprávněné vůbec nazírat druhé bytosti jako “případy nebo pacienty”? Nejsou už v tom schovaná nevyřčená přesvědčení nelišící se od klasické materialistické medicíny a jejího materialistického medicínského pohledu na nemoci?

Copak není každý člověk zcela unikátní individuální bytostí? Copak je jeden symptom to samé u všech lidí? V celé knize se symptomy a nemoci chápou jako pouze nutné k odstranění, nikoliv jako určité vědomí a řeč naší duše, v které se právě snaží léčit skrze své symptomy jako  alternativu.

Celkový přístup k nemocem je v učení autopatie stejný jako oficiální medicínský – pouze s tím, že nabízí “alternativu”, tedy vůbec neřeší spirituální povahu nemocí, ani to co znamená “ZDRAVÍ”.

Zdraví se v autopatii chápe jako pouhá nepřítomnost toho, co nás trápí a je nám nepříjemné. Je toto opravdu definice “zdraví”? Stejnou má klasická medicína.

“Autopatie léčí naše spojení se Zdrojem. Autopatie hovoří o fyzickém těle z hmoty a pak jemnohmotném spirituálním rozměrem.”

Jakým způsobem “autopatie” léčí naše spojení se Zdrojem? Není člověk sám stále trvale už z podstaty spojen se “Zdrojem”? Co je tím Zdrojem – o něm se vůbec nic nehovoří? Ví tedy praktici autopatie, co je Zdrojem, když slibují léčení našeho spojení s ním?

Nejsou právě nemoci a všechny symptomy projevem vrozeného přirozeného harmonizujícího léčicího – celistvujícího principu naší duše, která se tak projevuje skrze tělo a náš svět? Nejsou právě ony projevem onoho samo-organizujícícho zdroje našeho života?

Může být – z principu něco jiného, než samo vědomí – vědomí, kterým jsme tím, co nás spojuje se Zdrojem?

Může být – z principu něco jiného, než samo vědomí našeho tělesného bytí jako celku tím samoorganizujícím zdrojem našeho těla, mysli i jejich nemocí?

Cestou, jak k vědomému spojení s naším Zdrojem, tak i prvotní vitalitou, kterou stále každým okamžikem ze sebe utváříme své fyzické tělo a jeho svět, může být  – z principu pouze naše vědomí těla a já jako celku, tedy duše, kterou jsme. Nic jiného. Vše ostatní jsou vykonstruované prefabrikované a kamuflované mentální “jemnohmotné” představy, které sice pro ty, co chovají stejná přesvědčení tzv. “fungují”, ale současně udržují jejich vědomí omezené v těchto strukturách se svými příslušnými “výsledky”.

Podle mého mínění, kdyby opravdu “zakladatelé” i jejich žáci rozpoznali onen Zdroj jehož naše spojení s ním chtějí “léčit”, jistě by nevymysleli své metody k “procesu zlepšování zdraví”, neboť by věděli, že otázka zdraví je otázkou svobodného tvořivého naplnění duše v jejím světě a nikoliv otázkou nepřítomnosti nepříjemných symptomů a nemocí. A spíše by učili, jak se člověk může sám přirozeně usadit v tomto svém nesmrtelném základě plného nekonečného elixíru vitality, vědomí a možnostem tvořivým způsobem naplňovat svoje životy ve své unikátní individuální cestě životem.

Dále by věděli, že člověk není tvořen žádným “fyzickým tělem” a “jemnohmotným systémem”, ale že jde o podobný prefabrikát a kamuflovanou “realitu” jako sama “autopatie”. Člověk je primárně duší, cítícím polem vědomí se svou vlastní vrozenou tělesností či tělem, skrz které okamžik po okamžiku utváří své fyzické tělo z nitra na venek včetně našeho širšího prostoru našich vztahů a světa, který žijeme.

Právě naše vztahy k nám samým, ke světu, k druhým, a nejrůznějším přesvědčením, názorům a způsobům vnímání a myšlení jsou tím, co je zdrojem našich nemocí. Nemoci jsou primárně nemocemi našich vztahů, zejména těch základních.

Dále by věděli, že všechny tzv. nemoci či obtíže nejsou nemocemi a obtížemi “těla”, ale člověka samého, jeho bytí a vztahů k druhým, k sobě, ke světu jako takovému, jsou výsledkem, řeči jeho duše, nikoliv něčím k “odstranění” a léčení a současně by byli schopni zcela přirozeně bez jakékoliv vnější substance, nebo lahvičky své zdraví modulovat podle potřeby, či dokonce neopouštěli stav Zdraví. To je, míním, cílem člověka a nikoliv se “léčit” ať už tak, či onak a utvrzovat se v nesprávných přesvědčení o sobě i skutečnosti.

Co je autopatie a jak funguje?

Byl jsem dotazován na můj názor na autopatii, že prý jde o novou zázračnou (jak jinak) léčebnou metodu, dokonce prý přinášející “vyléčení” našeho spojení se Zdrojem. V běžném případě by bylo asi nejlepší jí vyzkoušet. Nicméně k tomu jsou nutné určité velmi speciální podmínky, nastavení a přesvědčení, které musí člověk chovat, aby se o něco takového vůbec zajímal a hlavně skutečnost, abychom byli “pacienti”, tedy ti, co si myslí a věří, že za to, co považují za nežádoucí, jim pomůže odstranit nějaký “doktor” či “autopatik”, či dokonce nějaký vnější rituál, či cokoliv mimo nás samé, třeba “slina” nebo “zevní dech”:-).

Jelikož nemám, co bych léčil, nejsem pacient a ani nemám potřebu se nějak ještě zvláště “revitalizovat” – jako kdybychom nebyli samo každým okamžikem zcela nově zcela kompletně revitalizování a už nejsem ani vrcholový sportovec – byť sportovní výkony vzhledem ke svému věku podávám stále vrcholové, alespoň v oblasti mého sportu:-), tak jsem se zaměřil primárně na zkušenostně-filozofická východiska tohoto léčení a co o tom hovoří jeho protagonisté.

Ona řeč používaná autopatií je neoddělitelná od toho, CO je vlastně ona autopatie skutečně a to nezávisle na tom, co si o tom myslí její praktikující stoupenci a či tzv. “funguje”. Vůbec nepochybuji, že i autopatie “funguje”, jako mnohé. To ale neříká vůbec nic o tom, zda to je smysluplné, pravdivé a zda to přináší, co to slibuje.

Nevyjadřuji se tedy k něčím zkušenostem, ani je nerozporuji. Současně věřím, že v nejhlubší úrovni i za touto snahou je “dobrý” úmysl. Nicméně to neznamená, že to nevyvolává mnoho závažných otázek z pohledu toho, kdo jsme a samotného vědomí a že nejde v podstatě o obchod s nevědomostí, byť poměrně “jemnohmotnou”:-).

Vycházel jsem z informací na webu www.aham.cz a dalších odkazů a provedl přirozené meditativní dotazování včetně meditace (diagnostiky) samotných protagonistů tohoto léčení. S mnoha uvedenými skutečnostmi opravdu nesouzním, ani s výchozími předpoklady samotné autopatie.

Autopatie slibuje cíl, kterým je být zdravý a šťastný. Otázkou je, jak se v této nauce chápe vůbec “být zdravý” a “být šťastný” a zda vůbec je opravdu cílem člověka být šťastný. Mnozí lidé mohou sice být podle jejich slov “šťastní”, ale vůbec nemusí být svobodní a často zůstávají velmi nevědomí. Pocity štěstí jsou jednou z přirozených emocí každého člověka. Dělat z toho cíl a ten slibovat je prostě jenom marketingové cílení na frustrované lidi, kteří se zrovna necítí “být šťastní a zdraví”, dodejme často podle svých nevědomých přesvědčení.

Autopatie tvrdí, že používá “lék” vyrobený z “nás”. Pak je ale velmi významnou otázkou, jak se toto “my” chápe a co tedy oním “já” jest, když se z něj má “vyrobit” lék. To nám jistě prozradí celkové metafyzické přesvědčení a pochopení, tedy výchozí předpoklady celé této “nauky” a jejího “léčení”. Co je člověk, co je jeho podstatou?

Dle mého zkušenostního mínění je jím samo vědomí, kterým jsme, ať už vědomě či nevědomě. Pak je otázkou jaký jiný skutečný “preparát” z “nás” by to měl být, než vrozená, ve vědomí spočívající, schopnost celistvění-harmonizace-léčení našeho bytí jako celku? A tu lze najít v nějaké autopatické “lahvičce”?

Autopatie údajně “ODSTRAŇUJE” “chronické únavy”, “stavy vyčerpání”, “nechuť žít”, zkrátka jak hlásá web, prostě jednoduše marketingově “vše” s čím si současná medicína neví rady, jako je autismus, rakovina, různé alergie, deprese, stavy vyhoření, cukrovka, apod.

A co je na pociťované únavě, či vyčerpání či nechuti žít apriori špatného, že se to musí ODSTRAŇOVAT, tedy jinými slovy “eliminovat”?

Ony prožívané únavy či stavy vyčerpání, či nechuti žít nemají dost dobrý důvod v našem životě?

Ony nejsou hlasem naší duše přitahující nás, pokud jim nasloucháme, právě k těm oblastem našeho života a vztahů, kde nám chybí doslova a dopísmene vědomí?

Aniž by se řeklo, co je povahou těchto veskrze subjektivně prožívaných stavů, hned je chceme “ODSTRAŇOVAT” jako něco nežádoucího či negativního?

A co rakovina, deprese, stavy vyhoření nemají dost dobrý důvod, proč k nim dochází v našem životě? To je jenom něco, co se musí “odstranit”?

Není tohle vlastně stejný přístup oné současné medicíny, s kterou se snaží tato metoda konkurovat a přetahovat se s ní o pacienty?

Navíc je dočasné (třeba i na jeden život) zmizení nebo proměna symptomů opravdu vyléčením člověka?

Autopatie se představuje jako cesta ke zdraví, metoda celkového pozitivního ovlivňování lidského organismu, která údajně vyrůstá na základech prastaré tradice. To mě zaujalo.

Co tvrdí článek (viz zde: https://www.autopatie.cz/autopatie-zapomenuta-metoda/) vysvětlující “prastarou tradici”, z které tato metoda vyrůstá?

Nejprve se hovoří o práně (čhi), která je chapaná klasickým materialistickým objektivizujícím způsobem jako jakási vitální či jemnohmotá “energie” a to i přesto, že v době vzniku těchto slov prána a čhi pojem “energie” neexistoval a vyjadřuje něco zcela jiného. Prána či čhi je základní kvalita – substancialita vědomí samého, je jeho éterickou či dechovou kvalitou. Prána či čhi je dech jako samo vědomí. Právě objektivizující přístup k práně jako “energii” po “západním způsobu” došlo k rozmachu alternativních forem tzv. “new age” byznisu s “duchovním léčením”, jehož je autopatie typickým představitelem. Ty se snaží zdánlivě nabízet alternativu, viz dnes módní “čínská medicína”, ale přitom přistupují k člověku i nemocem stejným způsobem jako klasická medicína, byť jejich “materialismus” je řekněme “po budhisticku”, “jemnohmotnější”. Míjí se ale opět zcela cílem. Nemoci, či dokonce únavu, nebo vyčerpání chápou jako nežádoucí, negativní, které se musí odstranit, jako kdyby to nemělo vůbec žádný smysl.

Pak následuje jakýsi příběh “ze starých dob” o budhistických mniších na poutích, kteří sebou nosili nějakou nádobu, které říkali KUNDIKA. Nejvíce se těchto nádob prý nalezlo  v okolí mnišských klášterů. Jenom připomínám, že život středověkých klášterních mnichů má k našemu životu velmi daleko. Slovo KUNDIKA, má prý původ ve slově KUNDALINÍ a o používání kundiky se prý hovoří dokonce v KUNDIKA upanišádě. Za prvé slova kundika a kundaliní mají společný základ, nikoliv, že by vyrůstalo jedno z druhého.

O čem hovoří tato starobylá upanišáda? Prvně je třeba říci, že patří k asketické podobě jógy jako reakci na učení o “iluzorním  světě”, která v tehdejší době cenila “zřeknutí se světa” a odchod do mnišského způsobu života. Samotné upanišády netvoří zdaleka spirituální a filozofický vrchol indického učení a jsou zatížené otázkami své doby a svého společenského klimatu. V dané konkrétní upanišádě je uvedeno dokonce několik vyloženě nepravd z pohledu spirituálního života. Například, že je nutné se zříci života se ženou, protože jinak nejde dosáhnout tolik slepě adorovaného “zřeknutí se bolestného světa” a pak následuje výčet, co dělá skutečného sanjasína, tedy mnicha, který se zřekl života ve světě. Mimo jiné má žít jenom z almužny a meditovat na svou totožnost s Brahman. To v případě autopatie jako služby na trhu s nemocemi nějak zvláště neladí.

Nejzajímavější z celé Upanišády je trochu “zastřený” popis podstaty jógy jako spojení a harmonizaci obou základních éterických prostorů kolem těla a v nitru těla (prána a apána), což vede k přirozené zástavě aerobního cyklu dechu (kévala kumbhaka) a probuzení vědomí těla jako celku (KUNDALINÍ). Mimo jiné pěkným poetickým jazykem hovoří i o často opomíjených skutečnostech jako o “černém” semenu vnitřního prostoru slyšení v oblasti břicha, ve kterém se oba proudy vyrovnávají a současně o nutnosti nohama pevně spočívat na zemi (nikoliv tureckém sedu či se zkříženýma nohama, jak mnozí tzv. “meditátoři” praktikují).

No první zcela zarážející věc, která padne do očí, spočívá v tom, že pokud bychom skutečně uskutečnili jógu, jak o ní píše daná kundika upanišáda, tak bychom rozhodně nepotřebovali nějakou autopatii, přesto se zakladatelé autopatie odkazují na tento starobylý text. To předpokládají, že mu nikdo nerozumí, o čem hovoří a nebo, že si to někdo nenajde a nenastuduje?

V jaké souvislosti se v této upanišádě hovoří o “KUNDICE”?

Co když slovo KUNDIKA označuje poetickým jazykem vnitřní oblast v dolní části břicha, která má skutečně svým způsobem povahu “vnitřní nádoby” na “čistou vodu” – onu ryzí čhi, či stoupající dech vědomí = kundaliní, která naplňuje vnitřní prostor těla (sušumnu) od nohou až po vrchol hlavy a dále.

Co když slovem kundika se v této upanišádě označuje vnitřní prostor-nádoba v dolní části břicha, kde se vyrovnávají oba základní proudy vědomí a proměňují v jeden stoupající dech vědomí – onen elixír vitality. Toto místo se tak doslova plní vitalitou vědomí (čhi/pránou) a tvoří tak metaforicky “vnitřní nádobu” elixíru mládí a vitality, která samozřejmě stále vitalizuje a přirozeně harmonizuje a léčí nejen nás samé, ale pak i přirozeně naše okolí. Ve východních naukách pro tuto oblast nacházíme i další výrazy jako khanda/kunda/hara.

Jinými slovy ona starobylá upanišáda, která má být důkazem starobylého původu metody autopatie, hovoří o zcela jiných, chceme-li metafyzických skutečnostech v oblasti vědomí, než o nějaké nádobě na vodu, kterou možná používali buddhističtí mniši v klášteřích, o kterých je známo, že původní buddhovo učení už jen více méně “mentalizovali”. A již vůbec zde nenajdeme ani zmínku o nějakém léčení sebe nebo druhých pomocí tekutiny z nějaké nádobky. Naopak je zde jasné vybídnutí ke zřeknutí se světa a výhradní praxi výše uvedené jógy, která přináší spočívání ve vědomí a jeho blaženosti.

Jinými slovy jeví se, že uvedená snaha propagovat autopatii jako vycházející z nějaké starobylé tradice je nanejvýš pochybná, spíše zcela zcestná a hlavně lživou reklamou.

Ano, jistě můžeme říci, že autopatie projektuje sebe sama na něco, co pochází ze zcela jiného pochopení a poznání. Zde platí, že “mentální projekce je otcem myšlenky”. Již samotný tento fakt by měl být dostatečně výmluvný o celé metodě autopatie.

Současně přímo v sekci “Jak autopatie funguje” je uvedeno několik tvrzení, které vyvolávají mnohé otázky k onomu “záhadnému” postupu.

Nikde není uvedeno JAK – JAKÝM ZPŮSOBEM dojde k onomu “povýšení” “specifické informace” ze “slin, dechu nebo prány?” do jemno-hmotného stavu, údajně z pohledu materialismu “nehmotného”?

Není vše, ať už jakkoliv “jemnohmotné”, také prostě hmotné? Není právě toto pustý materialismus převlečený do “duchovna”, tedy objektivizace něčeho z principu neobjektivizovatelného jako je třeba prána či čhi jako jakési “vnitřní energie”?

Není každému člověku přístupná jeho “vlastní” ve smyslu jej zpřítomňující a ztělesňující vitalita vědomí? K čemu je dělat nějakou “magii” něco z něčích slin nebo dechu, když ani jedním z toho nejsme, stejně jako nejsme objektivizovaným tělem viděným zvnějšku?

Jaká ještě skutečnější opravdová HOMEOPATIE je možná, než vlastní vědomí a v něm přirozeně spočívající vitalita dechu (prána/čhi) tvořící vědomí těla jako celku?

Co když samotné neduhy člověka jsou jistou formou alternativního sebe-léčení jeho duše?

To chceme do těchto přirozených projevů léčení naší duše ještě vstupovat námi nebo někým – “autopatem” “povýšenými” sekrety na “jemnohmotnou úroveň”, místo abychom zcelistvili své vědomí v daných oblastech?

A prosím vás, jak – jakým způsobem k tomu “POVÝŠENÍ” dochází?

Jakou roli v tom hraje onen “autopatik”?

Když si lze udělat lék přímo z nás, k čemu je tedy nějaká lahvička s názvem “kundika” a odběr těchto sekretů a manipulace s nimi?

Není projevem každého takového “povyšování” také “ponižování” něčeho někde jinde?

Jak probíhá “autopatické” vyšetření?

Už jenom typické je vypůjčení si pojmu od stejně materialistické – byť jiným způsobem konkurence pro místnost onoho aktu – ORDINACE.

Tedy i v případě autopatie se prostě ordinuje, dávají příkazy jinými slovy, aby nám bylo toto slovo bližší.

V první části vyšetření dochází k “seznámení” s potížemi klienta a tvorbě seznamu, čeho by se klient “RÁD ZBAVIL”.

A to, jak si člověk formuluje své potíže není samo náhodou součástí toho, jak je prožívá?

To je smyslem jenom se ZBAVIT toho, co nás jaksi aktuálně tíží?

Není spíše skutečné seznámení s člověkem, chceme-li “diagnostika” postavená na hluboké přímé meditaci klienta včetně jeho příznaků a jejich formulací?

To unikátní nastavení, přesvědčení, očekávání, ideje a způsoby myšlení dotyčného nic neznamenají při vytváření “SEZNAMU” k “ELIMINACI”?

Jak jednoduché, prostě ordnung v ordinaci. Člověk je viděn jenom jako seznam toho, čeho se chce zbavit? No ještě že je zaručena “diskrétnost”, jak uvádí web.

V druhé části dochází k něčemu jako “odstranění” “podvědomých programů a bloků”. Tedy jinými slovy vychází z nevyřčeného, ale přijatého áprioriního předpokladu, že za seznam našich neduhů mohou nějaké “podvědomé programy a bloky”.

V čem spočívají? Kde v “nás se vyskytují? Co to je “podvědomí”? Máme jej chápat, jak jej zavedl Freud?

Ale to hlavní – JAK, JAKÝM KONKRÉTNÍM ZPŮSOBEM se tyto “programy a bloky” odstraňují uvedeno není.

Jak se odebírá prána a otiskuje se do vody?

Co se děje během “transformace” před jejím zpětným použitím?

Jak se dosahuje ono “odstranění” “podvědomých bloků a programů”, jak existují a kam se ztrácí, když se odstraňují?

Dále následuje aplikace “preparátu” na čelo. Proč zrovna na čelo? Nelze si nevšimnout podobného rituálu, kterým šivaisté či indičtí guruové se dotýkají čela.

Dále následuje výčet, co se “nesmí”, což dodává punc “odbornosti”. A v normálním běžném stavu jaksi nepijeme, nejíme, nežvýkáme? Jak toto může proboha živého ovlivňovat pránu? Není spíš prána tím, co ovlivňuje naše sliny, dech a celkový stav prožívání? To si snad už autor dělá s lidí opravdu legraci ne?

Takže už během vyšetření dochází rovnou k aplikaci preparátu, tedy ordinaci. OK.

Ceník

V sekci “ceník” nalezneme zajímavou – tajemnou je zmínku o tom, že klienti nejvíce chybují “nedodržením správného postupu”.

O jaký “správný postup” jde?

A jak se údajně znehodnocuje onen “preparát”?

V čem spočívá to “riziko” znehodnocení?

Jak to, že v dané ordinaci, tedy klubovně jsou naopak “dodrženy všechny podmínky”?

V čem spočívají?

Nabídka “revitalizací”: základní, rychlá a speciální lázeňská

Jinými slovy je nabízeno jakési “oživení” či “znovu oživení”. V čem spočívá tato “revitalizace”, v čem spočívá ono “oživení”?

V čem se liší ona “základní” a “rychlá” revitalizace kromě času a peněz a toho, že v druhém případě personál ordinace nosí ochranné rukavice a roušku?

A ty rukavice a rouška má dodat punc “jako u doktora”, když jsme v té “ordinaci”?

A jak tedy onen “jemnohmotný” preparát pracovník ordinace neovlivní když si vezme roušku a rukavice?

To jako rouška a rukavice mohou zabraňovat “ovlivňování vědomí či prány?

Hm, zajímavý skrytý materialismus.

Dokonce existuje tzv. “speciální” nabídka “revitalizace” pro vrcholové sportovce a pro ty, co už všeho dosáhli a tak jsou unavení životem.

A to je prosím co za lidi, na jaké typy klientů tato speciální nabídka cílí?

A to jako člověk, co dosáhl v životě všeho, trpí únavou ze života?

To jako fakt jo? No ještě, že jí umí autopatie revitalizovat.

A pozor, v tomto případě, se tajemno zvyšuje, neboť zde se podává dokonce “speciální” preparát na probuzení – světě podiv se, samotné kundaliní šakti! Účinky klienti přirovnávají k pobytu v lázních! No hustější materialismus jsem dlouho neslyšel.

Takže samo potenciální vědomí těla jako celku, což je ona kundaliní šakti se probouzí “speciálním autopatickým preparátem”!

Takže to, co poskytuje skutečné osvojení si kundaliní jógy či působení vědomého člověka s těmito schopnostmi,  k tomu stačí “speciální autopatický preparát”?

Co vlastně klienti opravdu zažili?

Probuzení a ztělesnění kundaliní šakti je hluboká zkušenost našeho vědomí jako celku a rozhodně není podobná nějakému “pobytu v lázních”. Současně takový vědomý člověk rozhodně nebude vyhledávat věci jako “autopatie”.

V čem se liší tato speciální nabídka od předchozích revitalizacích opět kromě času, financí a nyní “speciálního” preparátu? V čem je jeho “speciálnost” oproti těm ostatním?

Závěr

Autopatie cílí na “nešťastné” “frustrované” lidi, tzv. “pacienty”, kteří se potýkají s nejrůznějšími obtížemi. Takových lidí je většina, takže potenciálních klientů, kteří by slyšely na takovou nabídku je jistě hodně. Asi tolik, kolik je pacientů v běžné lékařské péči.

Autopatie je typický produkt “new age” hnutí, které proběhlo na západě dřívěji, než u nás, k nám mnohé přišlo později.

Typické pro ně je eklektické míchání pojmů spirituality (kundaliní, prána), psychologie (podvědomé bloky) a vědy (informace, energie), postavené na “energetismu”. Současně se snaží tvářit jak profesionálně (roušky na ústa, rukavice, ordinace, preparát, to jsou slova kterým pacienti rozumí), tak současně “esotericky” (kundaliní šakti, prána, kundika), aniž by ty pojmy byly skutečně chápány v jejich pravém slova významu.

Dalším typickým znakem je samozřejmě odkaz na “starobylou tradici” – o jaký odkaz jde, jsme si dostatečně ukázali – opět je za tím objektivismus a promítání vlastního nepochopení na spirituální texty (viz Kundika upanišáda) vzniklé z jiného prostředí a doby a hlavně říkající něco jiného, než se v nich chce vidět.

Výchozí filozofické předpoklady jsou ryze materialistické a objektivistické, byť se snaží hovořit o “jemnohmotných” energiích, což je jenom jiná jeho podoba.

Tato metoda současně vůbec neřeší otázku samotných nemocí, či únavy, deprese, ani to, co nemoci jsou, ale přistupuje k nim jenom jako k něčemu nežádoucímu, které si přeje klient odstranit. Tenhle podpis můžeme právem označit za PATOLOGII naší doby, neboli patologii “pacienta” z povolání a “přesvědčení”.

Míním, že v tomto případě nelze hovořit o léčení, či celistvění, jak je chápáno v józe vědomí ani v takové tradiční kundaliní józe a v jeho skutečné spirituální podstatě.

Jde o parodii, která si vypůjčuje mnohé pojmy a současně používá dobře známou autosugesci a vliv přístupu “toho, kdo zná”, třeba doktora v nemocnici v bílém plášti.

Ano, pro lidi, kteří žijí ve své nevědomosti a nesvobodě přesvědčení spojených s materialistickým a tedy medicínským pohledem na člověka to jistě uvítají. Pro ně opravdu je nejlepší, když alespoň věří, že jim to pomůže (v jejich vidění světa a sebe) stejně jako třeba běžná medicína. Pak ano, nikoliv nějaký preparát, ale jejich vlastní tělo a duše je vyléčili, což homeopatie zná.

Veškerý dočasný tzv. “léčebný vliv” či prožitky, který mohou zakoušet “pacienti” autopatie je postaven výhradně na autosugesci a přirozených schopnostech každého těla, která ale současně pomáhá zesilovat a udržovat a utvrzovat v základních nevědomých přesvědčeních týkající se zdraví a nemoci člověka i člověka jako takového tedy v dualitě “nemoc=symptomy-zdraví=nepřítomnost symptomů, tedy toho kdo je, proč zde je a kam směřuje.

Jde o recyklaci duality “dobra”-”zla” či duchovního – materiálního v jiné podobě s nabídnutým “řešením” na prodej na new age trhu s “alternativním” léčením, či přesněji s “pacienty”.

Za projev opravdu svobodného ducha a svobodného myšlení “autopatii” neze považovat. A to zcela nezávisle na tom, že kdokoliv “má” jakoukoliv zkušenost, že “to funguje”.

To, že něco “funguje” nic neříká o tom, zda to je skutečné, pravdivé, zdravé a skutečně žádoucí či tím, za co se to vydává.

A prostě tvrzení, že naše sliny jakkoliv povýšené léčí naše spojení se Zdrojem, je opravdu s prominutím “ů-let” a “blá-bol”.

Je zcela známo, že placebo efekt prostě funguje, stačí mít dostatečné přesvědčení. To není nic nového. I u testování léků při dvojitých studií dojde ke zlepšení stavu u 30% pacientů dostávající pouze placebo.

Celý problém s placebo efektem je, že jde o pouhou dočasnou sugesci, kterou jsme sami působili na svůj stav – nikoliv ono placebo nebo autopatie. Problémem je, že jde vždy o dočasnou sugesci, která neřeší vůbec to podstatné, tedy co jsou dané symptomy ve vztahu k nám samým, k našemu skutečnému ZDRAVÍ.