Autopatie či auto-PATOLOGIE dnešní doby?

Jiří Krutina

Poznámka

Následující esej se zabývá tvrzeními, výchozími přesvědčeními a předpoklady “nové” alternativní podoby léčení, která se současně odkazuje na “starobylou” moudrost lidstva.

Studie se zabývá tímto “léčením” ve vztahu k základním otázkám toho, co je vědomí, kdo jsme, těla, zdraví a nemoci, které jsou součástí mého dlouhodobého meditativního zkoumání a zájmu.

Jelikož se sám zabývám tím, co dané metody slibují – byť jak si ukážeme s jinými “výsledky” a vycházím ze zcela jiných prvotních zkušeností nás samých, nemocí a světa kolem nás, vyjadřuji se právě z tohoto širšího kontextu, v kterém se nachází i sama autopatie a její stoupenci.

Pokračování textu Autopatie či auto-PATOLOGIE dnešní doby?

Smutné smuteční oznámení

Jiří Krutina

V následujícím komentáři se vyjadřuji k obsahu zprávy, komunikovaným tvrzením a jejímu duchu, tak jak jí zveřejnili přátelé Jiřího Vacka. Tedy výhradně z pohledu metafyzických otázek, které nastiňují. Snaha tomuto komentáři dávat jiný smysl, je jen snahou vyhnout se přímé konfrontaci otázek, které toto “smuteční oznámení” “přátel Jiřího Vacka” nastiňuje.

S bolestí v srdci vám oznamujeme, že dne 27. dubna 2021 nás opustil náš milovaný Mistr Jiří Vacek.

Život na zemi v její hmotné úrovni je pouze krátkým časovým úsekem naší existence. Existovali jsme před ním a existujeme i po něm.

Pokračování textu Smutné smuteční oznámení

Jirko, vše je naprosto dobře, i když si to někdy špatně interpretujeme

Jiří Krutina

Rozloučení s Jiřím Vackem

“Špatně, vše je špatně”

Během našeho výzkumného pobytu v Peru nás kontaktovala Evina maminka, Miluška, s tím, že s jejím otcem Jirkou je to vážné a že ona už je takřka vyčerpaná starostí o něj, neboť vyžaduje stálou péči, včetně noci. Během jedné z ceremonií jsem jej i vnímal a získal jasné přesvědčení, že odchází. Po posouzení celé situace a volání Milušky “o pomoc” jsme se rozhodli s Evou vrátit nejbližším možným letem zpět, takřka o celý měsíc dříve, abychom byli Milušce i Jirkovi případně po ruce, byť jsme věděli, že je o ně jinak postaráno jeho uctívateli a přáteli. Nicméně v období jeho odchodu jsme cítili za potřebné být s ním ve spojení a případně pomoci Evině mámě. Po návratu jsme v povinné karanténě, přestože máme za sebou několik testů s negativními výsledky. Při minulé návštěvě u našich jsme se nesměli Jirky při rozloučení ani dotknout, když je prý tady ta infekce, tak jsme respektovali jejich způsob “sterilního” života. 

Pokračování textu Jirko, vše je naprosto dobře, i když si to někdy špatně interpretujeme

Vymeditovaná schizofrenie o jediném „božském Já“ jako učení Jiřího Vacka

Jiří Krutina

Kritický komentář k článku:

https://www.pratelejirihovacka.cz/clanky/nauka—praxe/nejsou-dve-ja.html

Dalším velmi nebezpečným přesvědčením, které hlásá realizátor „božského Já“, je, že prý existuje jenom jedno Já!!!

Dokonce ve svém článku tvrdí, že já světce i vraha je jedno jediné Já!!! Cituji: Nejsou dvě Já, ale pouze jedno jediné Já, ať se jedná o vraha či světce. Hledat jiné, lepší Já, znamená věřit v existenci více Já.!!!!!!

Takže subjektivní kvalita prožívaného jáství vraha, který vraždí druhé a světce, spočívajícího ve své duchovní podstatě, je STEJNÉ podle Jiřího Vacka! Toto přesvědčení má Jiřího Vacka přesvědčovat, že je možné lhát, klamat, manipulovat, sexuálně zneužívat druhé, vraždit, vykořisťovat je, a pokud jsme tím jedním jediným „božským Já“, tak je vše stejné???!!! Co to je za blá-boly a ducha, který toto dokáže tvrdit a ještě vše vydávat za „duchovní nauku“?

Pokračování textu Vymeditovaná schizofrenie o jediném „božském Já“ jako učení Jiřího Vacka

Vědomí NENÍ „princip uvědomovací“ ega či Já, ale PRVOTNÍ PRINCIP všeho, co je a může být

Jiří Krutina

Kritický komentář k článku:

https://www.pratelejirihovacka.cz/clanky/nauka—praxe/vedomi-je-princip-uvedomovaci.html

Spisovatel Jiří Vacek, vydávající své deformované vnímání skutečnosti, vlivem dlouhodobě pěstované disociace od těla, za „poznání božského Já“, tvrdí, že „vědomí“ je něco, co patří našemu egu (já), tedy, že jde o pouhou schopnost být si vědom.

Ano, to je vrozeností vědomí jako takového a je nám vědomím také zprostředkována, nicméně vědomí samo je více než schopnost být si vědom, která je propůjčena egu (já), ale jde o PRVOTNÍ PRINCIP všeho jako takový. To je základní charakteristika vědomí jako takového.

Pokračování textu Vědomí NENÍ „princip uvědomovací“ ega či Já, ale PRVOTNÍ PRINCIP všeho, co je a může být

Slunovratové BláBOLENÍ o Já, těle, individualitě a egu

Jiří Krutina

Jiří Vacek, jak je známo, proklamuje sebe jako duchovního učitele a realizátora jakéhosi blíže neurčeného božského Já. Tvrdí o sobě, že je božským Já, a že není tzv. hmotným tělem, které je, podle jeho učení, projevem odpadnutí od Boha.

Tato nauka se v praktickém životě uplatňuje ale tak, že takové božské Já, které není tělem, se bojí i podat ruku se svými příbuznými, prý kvůli infekci. Tedy jako evidentní projev materialistických přesvědčení zažraných až do těla, kterým ale Jiří Vacek podle svého učení není. Jiří Vacek sám druhé bytosti tedy zřejmě nazírá podle sebe – tedy jako hmotná těla, kterými přitom říká, že nejsou – ale přitom se štítí si podat ruku se svou rodinou na vánoční svátky. Tělo navíc, podle jeho učení, je zmrzlá šakti odpadnutá do Boha, tak se to dá pochopit. Velmi dobře to ladí s oficiálními materialistickými stanovisky. I to je řečí celého učení Jiřího Vacka.

Pokračování textu Slunovratové BláBOLENÍ o Já, těle, individualitě a egu

Jiří Vacek: Uvědomění Já pomocí mysli

Jiří Krutina

Mysl si nemůže Já nikdy uvědomit, protože Já není mysl ani nic stvořeného, ale nestvořené vědomí Já jsem.

Mysl si tedy nemůže nikdy uvědomit Já nikoliv proto, že není vědomím, ale proto, že ono „Já“ je „nestvořené“ a není ona „mysl“?

Věta říká, že něco jako „mysl“ – bez toho, aniž by se řeklo, co je „mysl“, si nemůže uvědomit něco, co se zve „Já“ a je to zdůvodněno tím, že toto „Já“ není ona „mysl“, ale nestvořené „vědomí Já jsem“.

Pokračování textu Jiří Vacek: Uvědomění Já pomocí mysli

Duchovní Srdce

Jiří Krutina

Web se věnuje meditativním komentářům a dialogu k formám i obsahu výkladu různých duchovních nauk a učení nejrůznějších učitelů či autorit, s kterými jsem se setkal ve svém vlastním studiu a praxi.

Cílem webu není jakkoliv znevažovat dobré záměry jakékoliv osoby, či duchovního směru, nebo skupiny, ale vést dialog nad užitým jazykem a nevyřčenými přesvědčeními, které rámují naší zkušenost i možnost pochopení naší vlastní zkušenosti z pohledu výkladu a obsahu různých učení předkládaných nejrůznějšími autoritami.

Pokračování textu Duchovní Srdce

Jiří Vacek: Tělesné ego je největší provinění proti Duchu

Jiří Krutina

Z jakého statusu, či „autority“ Jiří tvrdíš, že tělesné prožívání sebe (tělesné ego) je „největší provinění“ proti „Duchu“?!

Proč by mělo naše tělesné sebe-prožívání být nějakým „největším proviněním“ a ještě proti někomu-něčemu, co nazýváš „Duchem“?

Jaký to je asi „duch“, který „cítí“, že jeho ztělesňování – tedy stávání se individuálním vyjádřením vědomí jako takového, což je přirozenost vědomí, které je Božstvím nás i všeho co je, je „největším proviněním“?

Tedy, přirozenost vědomí, kterou je jeho tělesné sebe-vyjádření a individualizace a její sebe-prožívání je „největší provinění“ či „hříchem“- podobně jak tvrdí dogmatičtí křesťané a církev?!

Pokračování textu Jiří Vacek: Tělesné ego je největší provinění proti Duchu

Závěr

Jiří Krutina

Shledávám, že celý soubor čtyř vět s nadpisem „Co je základem vědomí“ směšuje a nerozlišuje dvě základní, od sebe různé kategorie, ontologickou a epistemologickou, tedy „bytí“ a samo „vědomí“, a dále směšuje „jáství“ — „vědomí sebe sama“ — s vědomím. To vede bez plného pochopení významu slova vědomí k vytváření dalších umělých pojmů jako „sebe si vědomé vědomí“.

Sdělení článku vyznívá v pochopení vědomí jako vlastnosti a jako závislé na určitém já, které existuje, tedy na existenci určitého bytí, v tomto případě já, které „přivrací pozornost“. To se neliší od tradičního materialistického pohledu na vědomí samé, podle nějž je určitá forma „bytí“ více a nadřazená samotnému „vědomí“.

Pokračování textu Závěr