Slunovratové BláBOLENÍ o Já, těle, individualitě a egu

Jiří Krutina

Jiří Vacek, jak je známo, proklamuje sebe jako duchovního učitele a realizátora jakéhosi blíže neurčeného božského Já. Tvrdí o sobě, že je božským Já, a že není tzv. hmotným tělem, které je, podle jeho učení, projevem odpadnutí od Boha.

Tato nauka se v praktickém životě uplatňuje ale tak, že takové božské Já, které není tělem, se bojí i podat ruku se svými příbuznými, prý kvůli infekci. Tedy jako evidentní projev materialistických přesvědčení zažraných až do těla, kterým ale Jiří Vacek podle svého učení není. Jiří Vacek sám druhé bytosti tedy zřejmě nazírá podle sebe – tedy jako hmotná těla, kterými přitom říká, že nejsou – ale přitom se štítí si podat ruku se svou rodinou na vánoční svátky. Tělo navíc, podle jeho učení, je zmrzlá šakti odpadnutá do Boha, tak se to dá pochopit. Velmi dobře to ladí s oficiálními materialistickými stanovisky. I to je řečí celého učení Jiřího Vacka.

Pokračování textu Slunovratové BláBOLENÍ o Já, těle, individualitě a egu