Jiří Vacek: Uvědomění Já pomocí mysli

Jiří Krutina

Mysl si nemůže Já nikdy uvědomit, protože Já není mysl ani nic stvořeného, ale nestvořené vědomí Já jsem.

Mysl si tedy nemůže nikdy uvědomit Já nikoliv proto, že není vědomím, ale proto, že ono „Já“ je „nestvořené“ a není ona „mysl“?

Věta říká, že něco jako „mysl“ – bez toho, aniž by se řeklo, co je „mysl“, si nemůže uvědomit něco, co se zve „Já“ a je to zdůvodněno tím, že toto „Já“ není ona „mysl“, ale nestvořené „vědomí Já jsem“.

Pokračování textu Jiří Vacek: Uvědomění Já pomocí mysli

Duchovní Srdce

Jiří Krutina

Web se věnuje meditativním komentářům a dialogu k formám i obsahu výkladu různých duchovních nauk a učení nejrůznějších učitelů či autorit, s kterými jsem se setkal ve svém vlastním studiu a praxi.

Cílem webu není jakkoliv znevažovat dobré záměry jakékoliv osoby, či duchovního směru, nebo skupiny, ale vést dialog nad užitým jazykem a nevyřčenými přesvědčeními, které rámují naší zkušenost i možnost pochopení naší vlastní zkušenosti z pohledu výkladu a obsahu různých učení předkládaných nejrůznějšími autoritami.

Pokračování textu Duchovní Srdce

Jiří Vacek: Tělesné ego je největší provinění proti Duchu

Jiří Krutina

Z jakého statusu, či „autority“ Jiří tvrdíš, že tělesné prožívání sebe (tělesné ego) je „největší provinění“ proti „Duchu“?!

Proč by mělo naše tělesné sebe-prožívání být nějakým „největším proviněním“ a ještě proti někomu-něčemu, co nazýváš „Duchem“?

Jaký to je asi „duch“, který „cítí“, že jeho ztělesňování – tedy stávání se individuálním vyjádřením vědomí jako takového, což je přirozenost vědomí, které je Božstvím nás i všeho co je, je „největším proviněním“?

Tedy, přirozenost vědomí, kterou je jeho tělesné sebe-vyjádření a individualizace a její sebe-prožívání je „největší provinění“ či „hříchem“- podobně jak tvrdí dogmatičtí křesťané a církev?!

Pokračování textu Jiří Vacek: Tělesné ego je největší provinění proti Duchu

Závěr

Jiří Krutina

Shledávám, že celý soubor čtyř vět s nadpisem „Co je základem vědomí“ směšuje a nerozlišuje dvě základní, od sebe různé kategorie, ontologickou a epistemologickou, tedy „bytí“ a samo „vědomí“, a dále směšuje „jáství“ — „vědomí sebe sama“ — s vědomím. To vede bez plného pochopení významu slova vědomí k vytváření dalších umělých pojmů jako „sebe si vědomé vědomí“.

Sdělení článku vyznívá v pochopení vědomí jako vlastnosti a jako závislé na určitém já, které existuje, tedy na existenci určitého bytí, v tomto případě já, které „přivrací pozornost“. To se neliší od tradičního materialistického pohledu na vědomí samé, podle nějž je určitá forma „bytí“ více a nadřazená samotnému „vědomí“.

Pokračování textu Závěr

Co říká věta „Nejprve zde vždy musí existovat samotné vědomí a teprve pak si může něco uvědomovat, když k tomu přivrátí svou pozornost“?

Jiří Krutina

Kde „zde“ musí existovat samotné vědomí? Základní vlastností vědomí není, že existuje — to je vlastnost „existence“, tedy bytí. Základní vlastností, která činí vědomí vědomím, je to, že ono vědomí (slovesný tvar), podobně jako existence existuje.  Existence či neexistence je charakteristika bytí a jsoucna, což ale neznamená, že vědomí samo nemá svou realitu a to prvotnější.

Ono někdy vědomí neexistuje a někdy ano a navíc místně — tedy „zde“?  Princip vědomí naopak jasně říká, že vědomí je prvotním principem, bez kterého neexistuje nic ostatního. Nemůže tedy někdy existovat a někdy ne. Zde je vidět, že pod pojmem „vědomí“ stará jóga a její učitelé ve skutečnosti komunikují něco zcela jiného než samo vědomí, jak bylo chápáno v tantrické metafyzice a vyjádřeno slovem cit! Zde pak nejde o slova, ale o to, co slova skutečně komunikují, třebaže používají slovo „vědomí“!

Pokračování textu Co říká věta „Nejprve zde vždy musí existovat samotné vědomí a teprve pak si může něco uvědomovat, když k tomu přivrátí svou pozornost“?

Co říká věta „Já existuji, jsem si vědom, že existuji, a jsem to Já, kdo existuje“?

Jiří Krutina

Věta vyjadřuje stanovisko vědomí naší existence, vyjadřuje uvědomění, že existujeme. Jde tedy opět o vyjádření vědomí něčeho, v tomto případě vědomí existence („já existuji, já jsem si vědom a jsem to Já“), nic více.

Vědomí něčeho, v tomto případě vědomí (koho čeho?) své existence, já existuji, je vyjádřením principu bytí, že existujeme, nic více. Navíc autor není ve svém „důkazu“ důsledný — co kdybych neexistoval? Může tato varianta přicházet v úvahu? Jistěže. Co je existovat a ne-existovat? Co je vlastně podstatou samotné existence — bytí? Autor neříká nic co je „bytí“, co znamená „existovat“, ale jenom že je – ok – ale co se tím chtělo říci vlastně?

Vědomí samo ale není závislé na existenci určitého já ani Já, ale naopak veškerá existence a bytí jakéhokoliv já či Já je závislá na jejich vědomí.

Pokračování textu Co říká věta „Já existuji, jsem si vědom, že existuji, a jsem to Já, kdo existuje“?

Co říká věta „Vědomí není prvotně vědomím něčeho, ale sama sebe“?

Jiří Krutina

Větu i její sdělení vnímám jako cyklické a NElogické. Tvrdí, že vědomí není vědomím něčeho (koho čeho?), což jasně vyplývá již z rozdílných pojmů „vědomí“ a „vědomí něčeho“, ale vzápětí je dodáno, že vědomí je prvotně „vědomí něčeho“, a to „sebe sama“, tedy že vlastně vědomí je vědomím něčeho, a to „sebe sama“.

Copak „sebe sama“, tedy „já“, není „něco“? Copak „vědomí sebe sama“ není vědomím něčeho? Jaký smysl má věta, kde v první části tvrdíme, že vědomí není vědomím „něčeho“, abychom v druhé části té samé věty naopak tvrdili, že vědomí je vědomím „něčeho“ — zde „sebe sama“, tedy já? To „sebe sama“, tedy „já“, není „něco“? A existuje „něco“ samo o sobě, například jakékoliv „já“ či „subjekt“, aniž by současně nebylo přítomno vědomí, které si jej uvědomuje a v kterém se zpřítomňuje — existuje?

Pokračování textu Co říká věta „Vědomí není prvotně vědomím něčeho, ale sama sebe“?

Co říká věta „Základ vědomí je vědomí sebe“?

Jiří Krutina

Nadpis vůbec nesděluje odpověď na základní otázku „CO JEST SAMO VĚDOMÍ“, ale místo toho autoritativně od začátku tvrdí, co je jeho „základ“. A hned sděluje, že základem vědomí je „vědomí sebe“. Jak se tento „základ“ chápe? Proč tomu tak je, se zřejmě sděluje v následující větě, ani ta však ve skutečnosti neříká, proč by základem vědomí mělo být vědomí sebe. Když nesděluji, co je samo „vědomí“, jak mohu sdělovat a vědět, co je jeho základem? Věta tvrdí, že základem samotného vědomí je „vědomí něčeho“ — zde „vědomí sebe“, podobně jako „chápe“ vědomí aktuální materialistická věda, tedy jako „vědomí něčeho“, zde „vědomí sebe“ či vědomí závislé a patřící určitému subjektu — já — vědomí sebe. Současně ono „sebe“ není nic jiného než jáství — „já“. Jinými slovy, nadpis tvrdí, že vědomí (koho čeho?) sebe vědomí já je základem samotného vědomí.

Pokračování textu Co říká věta „Základ vědomí je vědomí sebe“?

Může být základem vědomí „vědomí sebe“?

Jiří Krutina

Princip vědomí nelze směšovat ani s „bytím“, ani s „jástvím“.

Všechny duchovní filozofie a nauky jsou vyjádřením stavu poznání univerzálního vědomí jejich protagonistů.“

Pratjabhídžna Hridajam (8. sútra)

Neposlouchej toho, kdo mluví ale řeč, která mluví.“

Hérakleitos

Úvod

Esej se zamýšlí nad jazykem výroků některých v současnosti působících duchovních učitelů, komunikujících učení a praxi týkající se „vědomí“, a současně otevírá volný prostor ke sdílení vyvstávajících otázek ve společném dialogu ohledně samotného vědomí jako skutečnosti a pojmu sjednocujícího vědu, náboženství i spiritualitu a esenci života samého.

Pokračování textu Může být základem vědomí „vědomí sebe“?